Při nácviku s praporkem rozbil světlo. V sedmnácti dostal Lahoda pozvánku do kraje

Je mu sedmnáct let. Píská dva roky a už dostal od Petra Blažeje pozvánku do krajských soutěží. Řeč je o Matějovi Lahodovi z kolínských Štítar. Velkém talentu s píšťalkou.

Matěji, proč jste se v takhle mladém věku rozhodl pro rozhodcovskou kariéru a nepokračoval jste ve fotbalové?

Mně fotbal nikdy moc extra nešel. Hned v patnácti letech, od kdy se může začít pískat, jsem se rozhodl, že to zkusím. Rozhodčí jsem nějaký pátek sledoval a chtěl jsem to zkusit. V patnácti jsem podal přihlášku.

V jakém klubu jste vyrůstal?

Ve Štítarském SK. Po starších žácích jsem přestoupil do Libodřic, kde jsem hrál v patnácti i za A tým.

Měl jste na začátku rozhodcovské kariéry nějakého mentora, který vám pomohl?

Na prvním semináři si mě všiml Ondra Bekešský, se kterým jsem stále v kontaktu a hodně mi pomáhá ve všem.

V sedmnácti letech jste dostal nabídku pískat krajské soutěže. Po dvou letech rozhodování. V čem jste tak skvělý?

Já se nehodnotím. (úsměv) Vůbec netuším. Už po prvních třech měsících pískání jsem s fotbalem úplně skončil a soustředil se jen na rozhodcovské výkony. Chtěl jsem odpískat co nejvíce zápasů. Snažím se vzdělávat pravidlově a makám na kondici. Studuji herní situace a posouvám se dál.

Kdo vás doporučil nebo vytáhl do krajských soutěží?

To přesně nevím. Asi to mohlo být více lidí, jako náš kolínský předseda rozhodčích pan Zdeněk nebo Ondra Bekešský či David Zoufalý. Nechci úplně jmenovat, protože nevím.

A kdo vám zprávu oznámil jako první, že budete pískat krajské soutěže?

Volal mi předseda Komise rozhodčích SKFS pan Blažej. Byl jsem dost překvapený. Volal mi chvíli po Novém roce. Byl jsem opařený a nevěděl jsem, co na to říct. Měl jsem obrovskou radost.

Neváhal jste a přijal?

Přesně tak. Chtěl jsem být v krajské soutěži co nejdříve.

Jak to bude na jaře z vašeho pohledu vypadat?

Určitě budu jezdit pomáhat na okres. To mi nevadí, naopak se těším. Jsem vděčný, že mohu jít do vyšších soutěžích. Moc si toho vážím a vůbec mi nevadí si zapískat i okresní soutěže. Čím více zápasů budu pískat, tím více se posunu.

Měl jste ze začátku respekt, když jste šel poprvé pískat dospělé?

V říjnu loňského roku jsem odpískal své první seniorské utkání. Tehdy mi bylo ještě šestnáct. Den před utkáním jsem měl opravdu trému. Nakonec zápas proběhl v pořádku. Dostal jsem také pochvalu od delegáta. Musím říct, že to bylo skvělé.

Dozvěděl jsem, že jste doma rodičům rozbil světlo, když jste trénoval s praporkem. Je to pravda?

(smích) Ano, to je pravda. Rozbil jsem ho v koupelně.

Co vám na to doma řekli?

Já jsem mamce neřekl, že to bylo praporkem. (smích)

Takže si to teď přečte?

Ano, ale to nevadí. (smích)

A povedlo se natrénovat?

Ano. Bylo mi doporučeno, abych si stoupl před zrcadlo a koukal se na sebe při práci s praporkem. Vzal jsem to až moc vážně, a přitom jsem bouchl do světla. (smích)

Čekají vás krajské soutěže. Kde byste se chtěl až zastavit?

Mám sny i ambice. Zároveň chci zůstat nohama na zemi. Postupně bych se chtěl dostat alespoň do divize. Chtěl bych postupně růst a růst. Zároveň nechci hned říkat, že bych chtěl pískat Ligu mistrů.

Hodně rozhodčích kloubí svou profesi se zajímavým zaměstnáním. Máte už představu, co byste chtěl dělat?

Studuji na gymnáziu. Mám tedy možnost výběru. Mám naplánované, že bych šel učit, což by šlo do budoucna skloubit s pískáním.

22.02.2023