Bývalý trenér František Barát dostal Cenu Václava Jíry

Pětasedmdesátiletý František Barát dlouhé roky trénoval špičkové dospělé hráče i nadané žáčky. Cenu doktora Václava Jíry za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu si plně zaslouží. „Vnímám to jako uznání pro všechny trenéry střední třídy, jak já říkám. Každý nemůže trénovat ligu nebo národní mužstvo,“ řekl v rozhovoru pro Příbramský deník s tím, že byl překvapen i dojat.

Barát je původem Slovák, narodil se v Mýtne Nové Vsi. Byl výborným fotbalistou a hrával za Topolčany. Kvůli škole ale přesídlil do Čech, kde vystřídal postupně Chomutov, Žatec, Ústí nad Labem, Bohemians Praha, Příbram či ligovou Plzeň, zahrál si také v Rakousku. Dnes je už dlouho doma v Příbrami, kde 13 let fáral v uranových dolech, ale po skončení aktivní kariéry také zejména tady trénoval. 

Po úspěšných letech na lavičce tehdy třetiligového Milína si ho vytáhl do prvního týmu 1.FK Příbram jeho tehdejší šéf František Starka a u Litavky pomáhal vychovávat mladé, ale byl také u áčka dospělých. 

"Je mnoho trenérů, kteří dělají skvělou práci s mládeží, nebo na nižších úrovních seniorského fotbalu. Starají se o sportovní vyžití na vesnicích. Toto ocenění vnímám jako uznání pro všechny tyto méně známé či bezejmenné trenéry, kteří ale dělají skvělou práci," připomněl v rozhovoru pro Deník práci trenérů, bez nichž by fotbal nemohl existovat.

Barát rád vzpomíná na dva roky, kdy trénoval ligový dorost Příbrami. Sešla se mu skvělá parta, ze které řada hráčů došla až do ligy, jako Jakub Řezníček, František Rajtoral, Jakub Rondzik, Martin Šlapák, Jakub Štochl, Tomáš Pilík či Jan Vošahlík. A samozřejmě i na řadu dalších borců, kteří pod ním nastupovali. Byly jich stovky.

Ještě loni vypomáhal na lavičce Tochovic, ale kvůli zdravotním obtížím sám skončil. Obtíže už má naštěstí za sebou, ale už nemíní riskovat a prioritou je pro něj nyní rodina a dva vnuci, jimž se chce věnovat. Fotbal si už užívá jen jako divák buď na vesnicích kolem Příbrami nebo v televizi. A dál se u něj hlavně baví. "Mně chybí víc trénování než samotné zápasy. Vždy mě bavila práce s mužstvem na tréninku a radost z toho, když trénink vypadá, jak jsem si předsevzal. V zápase už je to o tlaku a nervech, zatímco na tréninku je to čirá radost," dodává držitel Ceny dr. Václava Jíry František Barát.